Zámek na Smolném vrchu [ Легенда ]
Vizovice jsou malým městečkem s bohatou historií a jako hlavní město "Valašského království" se vryly do paměti mnoha návštěvníků. Zdejší zámek s parkem patří k opravdovým skvostům. Jižně od Vizovic se táhne mohutný hřeben Vizovických vrchů s nejvyšší horou Klášťovem. Vydáte-li se k ní, narazíte na místa zahalená nejedním tajemstvím.
Jeden kopec mezi Klášťovem a Pozděchovem se jmenuje Smolný vrch. Stával na vršku zámek a za ním bylo jezírko. Tomu jezírku se říkalo Jezírko mrtvých, protože do něj házeli každého hříšníka, co neměl v hrobě pokoje a po nocích chodíval strašit. Prostě ho vykopali, odvezli na Smolný vrch a hodili do vody. Nejednoho hříšníka tak zbavili posmrtného trápení.
Jiná pověst o tomto tajemném místě vypráví o tovaryšovi, který se vracel ze světa. Byl utahaný, sotva se vlekl, když dorazil z Klobouk na Ploštinu. Připozdívalo se, touha po domově byla však veliká. Dlouho nebyl mládenec doma a tak se rozhodl, že nebude otálet a ještě ten večer přeběhne přes hřeben do rodných Vizovic. Vesničané ho zrazovali: "Nikam nechoď, je to divné místo tam nahoře. V noci tam nikdo nepřežije a ještě se odsud živáček nevrátil. Zůstaň tady přes noc."
Mládenec však byl veliký nebojsa a jenom se všem smál: "Kus světa jsem prošel a žádné strašidlo nepotkal. Domů to mám kousek a nebudu věřit babským povídačkám. Půjdu ještě dnes."
Vyrazil, ale na kopci mu došel dech, nohy bolely, a tak si sedl, že si odpočine. Probudil se zimou a ve veliké tmě. Bouřka byla, blesky šlehaly a stromy se povážlivě nakláněly. Mládencovi se sevřelo hrdlo a utíkal seč mohl za světýlkem, které viděl v dáli. Když došel k němu, viděl, že je to Smolný zámek. Vešel dovnitř a našel starou kuchařku, jak cosi v kuchyni smaží. Celý vystrašený ji prosil, ať ho nechá přes noc na zámku, že neví kudy dál. Kuchařka se zdráhala, ale nakonec ji uprosil. Schovala ho v temném koutě a přikázala mu ani nedutat. Kolem půlnoci se na hostinu začali scházet divné černé bytosti. Jedly, pily a hovořily cizí řečí mezi sebou. Nikdo si mládence nevšiml a ten pomalu usnul.
Ráno ho kuchařka vzbudila a vypravila na cestu. Pochválila ho, že se neprozradil a odměnila jej za to výslužkou z hostiny. Tovaryš ve zdraví došel domů a když s maměnkou rozbalili uzlíček nevěřili vlastním očím. Hromada pečených hadů a štírů v něm byla zabalená. Věru, byly to podivné bytosti co hodovaly na Smolném zámku...
