Opavský kroj uchovává styl oblečení s ohlasy městské módy 19. stol. a vykazuje řadu společných rysů s některými kroji z hospodářsky prosperujících oblastí Čech.

Pokročilé Opavsko již v 19. stol. přijímalo impulsy módy, na oděvu užívalo nové tovární materiály a přizpůsobovalo se dobovým tendencím. Nutno připomenout, že na severní Moravě obecně hrál důležitou roli i německý živel, s nímž kroje často přijímaly západoevropský ráz šatu.

Na Opavsku se tradiční kroje nosily zhruba jen do poloviny 19. století. Ženské kroje mají dosti obecný styl své doby. Na svrchní kusy, sukně, zástěry a vatované "špensry" se užívají např. šanžánové hedvábí či jemně vzorované brokáty. Na léto a obecně k dívčímu oblečení se vybírají jemné bavlněné tkaniny s drobným květovaným potiskem a vzorováním. Sukně ženského kroje je velmi široká, rozložitá, sahající často k zemi, živůtky měkké, obvykle zdobené řadami knoflíčků, košilky s krátkými rukávy.

Svérázné jsou čepce. Jednak bílé, jemně vyšívané na dýnku, lemované valencienskou krajkou, jednak zdobené rozvinutější výšivkou s množstvím zlatých flitrů a skleněných korálků.

Druhý typ okázalého čepce je z barevného hedvábí a sametu se zlatě vyšitým dýnkem a kolem okraje lemovaný zlatou krajkou a šedou králičí kožešinou. Čepec má tvar středověké karkule s protáhlými oušky a dlouhými stuhami.

Slezské stuhy jsou charakteristické svou šíří a jemným vzorkem, ladícím se stylem kroje. Vázaly se kolem čepců, uvazovaly se v pase mašlí dopředu a často tvořily dominantní ozdobu oblečení.

Muži přejímají brzy temné dobové ustrojení s dlouhými kalhotami, obvykle zasunutými do holinek, bílé košile, vesty a kazajky s kovovými knoflíky, dobové klobouky, např. i cylindry a tmavé hedvábné šátky pod krkem.