Třetí největší pěchotní srub československého pevnostního systému byl vysunut do čela tvrze. Jako jediný ze čtyř objektů tvrze měl dvě střelecké místnosti (kasematy), z nichž každá měla být vyzbrojena smíšenou zbraní L1. Palba hlavních zbraní by kryla především prostor mezi sousedními objekty T-S 72 (vpravo) a T-S 74 (vlevo). Přístup ke střílnám hlavních zbraní měly bránit dva lehké kulomety. Do stropu objektu měly být zapuštěny čtyři pancéřové prvky - tři zvony a jedna kopule. V bočních ochranných křídlech se počítalo s dvojicí pěchotních zvonů (oba měly být čtyřstřílnové) vyzbrojených lehkým kulometem. V čelní stěně měl být osazen dělostřelecký pozorovací zvon (tři průzory) pro řízení palby tvrzového dělostřelectva, především však z objektu T-S 75. Kulometné dvojče v kopuli postřelovalo hluchý prostor v předpolí tvrze. Osádku objektu mělo tvořit 37 mužů.

Kromě střeleckých místností se mělo v horním patře nacházet také stanoviště velitele objektu, místnůstka pro telefonistu, ubikace dělostřeleckého důstojníka (pozorovatele) a pohotovostní skladiště pěchotní munice. V dolním patře se počítalo s filtrovnou, ubikacemi části osádky, místností s radiostanicí, sociálním zařízením (WC a umývárna), skladišti munice a proviantu. Do levého diamantového příkopu ústil nouzový výlez.

Objekt T-S 73 byl vybetonován jako jediný z celé tvrze - stalo se tak ve dnech 23. až 31. srpna 1938, tedy tři týdny před vyhlášením všeobecné mobilizace. Protože se jednalo o rozměrnou stavbu (3 177 m3), musel být objekt dilatační spárou rozdělen na dvě části, což je v případě pěchotního srubu neobvyklé.

Až do roku 1990 byly v objektu uloženy vysoce toxické látky, v roce 1993 byl nadšenci z FORTISu poprvé zpřístupněn pro veřejnost. V současné době je objekt využíván k expozičním účelům. V obou jeho patrech je zřízena vojensko-historická expozice, která je přístupná všem návštěvníkům. Schodiště do podzemí a přilehlá podzemní chodba prozatím přístupné nejsou.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bunkry.cz/stachelberg