PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKYBRNO A OKOLÍ HANÁ LITOVELSKÉ POMORAVÍ NÍZKÝ JESENÍK HRUBÝ JESENÍK ŠUMPERK OKRES JESENÍK HLAVNÍ STRANA OKRES PŘEROV OKRES PROSTĚJOV OKRES OLOMOUC ŠUMPERK OKRES JESENÍK ČESKÁ REPUBLIKA
Вторник 22.07.2025
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Krajský REJSTŘÍK
ZÁKLADNÍ INFORMACE
  Olomoucký kraj
Zajímavosti kraje
Města a obce
Euroregiony
Mikroregiony a sdružení
Pohádkové regiony
Sdružení a spolky
AKTUALITY A AKCE
  Aktuality a zprávy
Kalendář akcí v kraji
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference
LÁZEŇSTVÍ
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
FOLKLÓR A TRADICE
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, motoresty
Penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Další stravování
Gastronomické speciality
OBCHOD A SLUZBY
  Služby motoristům
Služby
Obchod
Nákupní centra
PODPORA PODNIKÁNÍ
  Investiční příležitosti
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Finanční sektor a pojištění
Nemovitosti k prodeji
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba

Historie obce Bransouze [ История (архивный документ) ]

Chceme-li pátrat po osudech obce v minulosti, musíme se vrátit až k počátku 13. století, kdy byla obec jako součást přibyslavického panství majetkem zeměpanským. V roce 1234 daroval markrabě Přemysl Jihlavu spolu s devíti vesnicemi a Brtnici též s devíti vesnicemi včetně nynějších bransouz klášteru tišnovskému jako věnný dar. Stalo se tak na žádost Přemyslovy matky královny Konstancie uherské. V držení tišnovského cisteriánského kláštera zůstalo brtnické a jihlavské zboží jen šest let, již v roce 1240 je vyměnil král Václav I. se souhlasem abatyše za zeměpanský Pánov, Tišnovu bližší a dostupnější. A tak se Bransouze vrátily pod zeměpanskou správu s ústředím v Brtnici.

Ve 14. století byly Brasnouze rozděleny a trvalo téměř dvě století, než došlo k jejich opětovnému sjednocení.

Zatímco menší část zůstala při dělení zeměpanská a spadala nadále pod Brtnici,drobné požitky zde měli kanovníci u sv.Petra v Brně jakožto patronové kostela přibyslavického a klášter třebicský, větší část se stala lénem markraběcím.

V roce 1343 ji věnoval markrabě Karel jako léno Smilovi z Lichtenburka, později ji získávají bratři Radslav a Smil z Heraltic. Vzhledem k tomu, že oba bratři zemřeli bezdětní, daroval markrabě Jan v roce 1366 část jejich statků jakožto odumřelé léno Petru Hechtovi z Rosic.

Ze zboží, které Heraltickým v Bransouzích zbylo, prodal Jan z Heraltic v roce 1373 polovinu Ješkovi(Janovi) z Kraví hory a ten ji v roce 1376 postoupil Pešíkovi z Budiškovic. Druhou polovinu dvora zdědila v roce 1406 vdova po Janovi z Heraltic, Bolka z Dobročkovic. Majetkem ve skutečnosti zpravovala její sestra Kateřina ze Slovince, manželka Oldřicha Hechty z Rosic a Aleš Kabát z Vyškovic. Ve válkách husitských přešla část majetku Hechtů na další rody.

Roku 1334 se uvádí jako majitel Michal Sele z Bransud a Skal, v roce 1412 Dětřích z Bransud, v roce 1436 se připomíná Zikmund z Bransud a v letech 1459-1469 Jan Sele z Branscúzóv. Z dalších majitelů jsou to Petr ze Sázavy, jeho synovec Jan ze Sázavy a z Vranova a Petr a Přibík taktéž ze Sázavy a z Vranova. Snad v roce 1494 prodal Jan ze Sázavy a z Vranova část majetku v Bransouzích Janovi z Heraltic.

Mezitím v roce 1466 udělil král Jiří z Poděbrad Oldřichovi z Miličína manství předínské, ke kterému patřilo v Bransouzích pět lánů. Majetek byl potvrzen králem Vladislavem teprve v roce 1492 jeho synu Přibíkovi z Miličína a prodán v roce 1505 Oldřichem Mládencem z Miličína Zdeňkovi a Burianovi z Valdštejna na Brtnici.Tímto prodejem se panství dostalo do vlastnictví Valdštejnů z Brtnice. Smrtí Jana z Heraltic, majitele druhé poloviny zboží, byl dán předpoklad pro převod majetku pánů z Heraltic k brtnickému panství. Jeho realizací došlo konečně k opětovnému spojení dvou velkých dílů Bransouz v jeden celek.

Samostatně se jmenují Bransouze v roce 1579, kdy je Hynek Brtnický z Valdštejna věnoval své ženě Kateřině z Kunštátu spolu s celým panstvím, s bransouzským mlýnem a vápenicí.

Po Kateřině která zemřela bezdětná, přešel majetek na Zdeňka z Valdštejna z větve sádecké. Tomu byl ale pro účast na povstání zkonfiskován a tak bylo převedeno brtnické panství 2.dubna 1623 listinou císaře Ferdinanda II. za 110000 zlatých moravských na komořího, plukovníka a prezidenta dvorské válečné rady Rombalda XIII. Collalta et Salvatore, který z panství v roce 1630 vytvořil fideikomis. Brtnické panství se tak dostalo do rukou italského hraběcího rodu,který je vlastnil v přímé linii až do roku 1707.V následujích letech pak bylo v držení mladších větví hrabat a do roku 1822 knížat Collaltů.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.bransouze.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 56, 20.08.2004 v 10:52 hodin
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
FOLKLORNÍ AKCE A FESTIVALY
TURISTIKA