PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKYBRNO A OKOLÍ HANÁ LITOVELSKÉ POMORAVÍ NÍZKÝ JESENÍK HRUBÝ JESENÍK ŠUMPERK OKRES JESENÍK HLAVNÍ STRANA OKRES PŘEROV OKRES PROSTĚJOV OKRES OLOMOUC ŠUMPERK OKRES JESENÍK ČESKÁ REPUBLIKA
Четверг 03.07.2025
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Krajský REJSTŘÍK
ZÁKLADNÍ INFORMACE
  Olomoucký kraj
Zajímavosti kraje
Města a obce
Euroregiony
Mikroregiony a sdružení
Pohádkové regiony
Sdružení a spolky
AKTUALITY A AKCE
  Aktuality a zprávy
Kalendář akcí v kraji
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Veletrhy a výstavy
Kongresy a konference
LÁZEŇSTVÍ
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
FOLKLÓR A TRADICE
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, motoresty
Penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Další stravování
Gastronomické speciality
OBCHOD A SLUZBY
  Služby motoristům
Služby
Obchod
Nákupní centra
PODPORA PODNIKÁNÍ
  Investiční příležitosti
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Finanční sektor a pojištění
Nemovitosti k prodeji
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba

Historie obce Libuň [ История (архивный документ) ]

První písemné zprávy o obci jsou již z poloviny 14. století, v té době byla i fara. Zajímavé je, že sousední osada Čimyšl byla v té době městečkem. V tomto období patřila Libuň pánům z Vartenberka, trosecké vrchnosti. Ke konci 15. století měli panství v držení kostečtí Zajícové z Házenburka, později Šelmberkkové a Bibrštejnové. Roku 1559 prodal Kryštof z Lobkovic Trosky Jindřichovi ze Smiřic a od té doby patřily i s Libuní k panství hruboskalskému.

V okolí bylo několik malých tvrzí a hranice panství se často měnily. Např. Libunec náležel od konce 16. století k panství velišskému. V samotné Libuni býval dvůr, který patřil roku 1587 Semínovi ze Semína, v 17. století rodině rytířů Matyášovských. V husitských obdobích byl celý kraj protestantský. Po bitvě na Bílé hoře nastala tuhá rekatolizace. Fara nebyla obsazena, služby boží vykonávali kněží z Turnova a Lomnice. Na obracení lidu na katolickou víru se podíleli i jičínští jezuité. Ti však často užívali násilných metod za vojenské asistence. To vyvolalo v roce 1629 na hruboskalském panství ozbrojené selské povstání, které skončilo zavražděním jezuity Matěje Burnatia a jeho žáka Rokyty rozlícenými sedláky na farské zahradě v Libuni. Následovalo potlačení rebelie vojskem. V roce 1689 byl Burnatiovi postaven pískovcový sloup (významná arch. památka).

Hruboskalské panství vlastnil po Smiřických Albrecht z Valdštejna až do roku 1621, kdy bylo prodáno Lexům z Aehrnthalu. Libuň se v této době pomalu rozrůstala. Od roku 1680 byla znovu obsazena fara, roku 1765 byl postaven kostel sv. Martina v barokním slohu. Nejvýznamnější osobností libuňského života v 19. století byl Páter Antonín Marek, zvaný "libuňský jemnostpán." Narodil se v Turnově (1785), ale převážnou část života strávil v Libuni (57 let). Jeho působením se stala Libuň jedním z nejznámějších středisek vlasteneckého života a na faře vznikla velmi bohatá knihovna. Marek sem zval české i slovenské spisovatele a učence. Byl přítelem a blízkým spolupracovníkem Josefa Jungmanna (na Slovníku s ním pracoval 25 let). Finančně podporoval B. Němcovou, P. J. Šafaříka a jiné české obrozence. Byl dobrým hospodářem (sadař, včelař). Staral se o rozvoj školství a vzdělanosti v Libuni a okolí. Roku 1830 založil farskou Pamětnici, do které psal česky všechny významné událostí své farnosti, obce i doby.

Tragické události prusko-rakouské války roku 1866 přežil na Lhotě Pařezské, kde však onemocněl zápalem plic a musel být převezen na libuňskou faru, která v té době sloužila jako pruský lazaret. Po svém uzdravení Marek pomáhal trpícím vojákům, katolíkům i protestantům. 1. října 1876 se Páter Antonín Marek rozloučil s Libuní, aby se již jen na krátkou dobu přestěhoval do Prahy, kde roku 1877 ve věku 92 let zemřel. Pochován je na Vyšehradě. V roce 1896 mu byl před libuňským kostelem odhalen pomník od jičínského sochaře Stuchlíka.

Rozvoj obce nezpomalil ani velký požár v roce 1791 (vyhořelo 18 stavení), ani útrapy, prusko-rakouské války v roce 1866. Na začátku 20. století se obec stala důležitou křižovatkou trati Jičín - Turnov (1903) a Mladá Boleslav - Stará Paka (1908), v 70-tých letech byla přivedena vlečka z lomu sklářských písků v Hrdoňovicích. 5. února 1926 zazářila v Libuni elektrická světla. Roku 1713 měla Libuň školu dřevěnou, 1809 místo ní vystavěna kamenná, postupně rozšířená a modernizovaná. V současné době má škola 3 třídy (1. - 5. ročník), školní družinu a jídelnu. Na hřbitově jsou 2 pomníky mrtvých vojáků z války 1866 (1 saský a 1 pruský). Je zde i pomník padlých z druhé světové války (zajatci z pochodů smrti, které prošly Libuní). V roce 1949 byl před školou postaven pomník padlých libuňských občanů v 1. a 2. světové válce.

V obci se narodil vlastenecký lékař MUDr. Václav Pařík (1839 - 1901), zachránce Českých Třebenic od poněmčení, malíř a překladatel Viktor Šuman (1882 - 1933), žil zde a tvořil akademický malíř František Kaván (1866 - 1940), který je pohřben na zdejším hřbitově (pomník s bustou dala vybudovat obec v r. 1960). Na faře, v tzv. Markově modrém pokoji, se nachází malá galerie jeho obrazů a písemnosti. Před kostelem sv. Martina se nacházejí dvě krásné sochy : součástí sousoší sv. Josefa s Ježíškem (1819) a sv. Jan Nepomucký (1746). U hřbitova je trojboký obelisk sv. Trojice (1771). Sloup jezuity Burnatia, sv. Trojice, pomník z války 1866, pomník padlých ze světových válek a pomník Františka Kavána byly v roce 1996 na náklady obce restaurovány. Z Libunce pocházel literární historik Jan Jakubec (1862 - 1945) a tvořil zde akademický malíř Oldřich Oplt.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.libun.cz

AKTUALIZACE: uživatel č. 685 org. 2, 27.08.2004 v 11:14 hodin
Copyright 1998-2025 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
FOLKLORNÍ AKCE A FESTIVALY
TURISTIKA