Flóra Bílých Karpat je druhově velice bohatá a zahrnujíce odlišné fytogeografické prvky. Značný počet druhů dosahuje v Bílých Karpatech areálové hranice nebo má izolovaný výskyt.
V podrostu bučin a dubohabřin se vyskytuje ostřice chlupatá (Carex pilosa), ostřice převislá (C. pendula), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) a kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum). Tato druhová skupina je charakteristická pro bylinné patro listnatých lesů v nižších nadmořských výškách celých západních Karpat. V masivech Javořiny a Lopeníku rostou v nejvyšších polohách některé horské druhy, např. oměj pestrý (Aconitum variegatum), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), kakost lesní (Geranium sylvaticum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a silenka dvoudomá (Silene dioica). Jedle bělokorá (Abies alba) a kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) zasahují jen do severovýchodní části pohoří. Chrpa horská měkká (Centaurea montana subsp. mollis) a mochna zlatá (Potentilla aurea) se v Bílých Karpatech nevyskytují vůbec a setkáme se s nimi až ve východněji položených Javornících.
Kontakt s flórou panonské oblasti je nejzřetelnější v odlesněných částech nižších poloh Bílých Karpat. Zde je poměrně běžný dřín obecný (Cornus mas), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) a kalina tušalaj (Viburnum lantana). Louky a suché trávníky jihovýchodní části pohoří hostí četné xerofilní druhy, např. kozinec dánský (Astragalus danicus), kosatec různobarvý (Iris variegata), len žlutý (Linum flavum), vítod větší (Polygala major), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum), rozrazil latnatý (P. spurium), srpici barvířskou (Serratula lycopifolia) a kavyl tenkolistý (Stipa tirsa). Hadinec červený (Echium maculatum), který patří do téže skupiny, se zachoval pouze u Blatničky. Některé z těchto druhů nemají panonské rozšíření, ale vyznačují se rozsáhlými kontinentálními areály, jež zasahující daleko na východ.
Několik vápnomilných středoevropských horských druhů proniká do Bílých Karpat jen ze slovenské strany údolím Váhu; do této skupiny patří ostřice bílá (Carex alba), ostřice ptačí nožka (C. ornithopoda) a podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa).
Jako příklady submediteránních druhů lze zmínit trojzubec lesostepní (Danthonia alpina) a koulenku prodlouženou (Globularia punctata). Kalcifilní druhy hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), starček stinný (Senecio umbrosus) a čistec alpínský (Stachys alpina) zastupují v Bílých Karpatech perialpidský prvek. Některé další druhy, např. česnek hadí (Allium victorialis), razilka smrdutá (Aposeris foetida), šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus), hrachor panonský pravý (Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus), všivec statný (Pedicularis exaltata), mochna malokvětá (Potentilla micrantha), subendemický starček dlouholistý moravský (Tephroseris longifolia subsp. moravica) a také nedávno vyhynulý hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis) mají v Bílých Karpatech pozoruhodný izolovaný výskyt.
V oblasti jsou dosti běžní četní zástupci čeledi vstavačovitých. Mimo jiné roste v Bílých Karpatech rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), tořič včelovitý (Ophrys apifera) a tořič čmelákovitý (O. fuciflora), tj. druhy, které se jinde v České republice vyskytují vzácně nebo zcela scházejí.
Na těžké, živinami bohaté půdy jsou vázány subhalofilní druhy, např. ostřice oddálená (Carex distans), ostřice ječmenovitá (C. hordeistichos), štírovník tenkolistý (Lotus glaber) a ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus). Prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum) a jitrocel přímořský (Plantago maritima), které mají podobné ekologické nároky, již vyhynuly.
Prameny a rozšiřující literatura: ELSNEROVÁ et al. 1984, GRULICH 1989, KUČA et al. 1992, PODPĚRA 1951, POSPÍŠIL 1994, RYDLO 2000, SILLINGER 1929, STANĚK et al. 1996, TLUSTÁK & JONGEPIEROVÁ-HLOBILOVÁ 1990
