Zatímco o životních osudech Jana Bukůvky a jeho rodiny poskytují prameny relativně dost údajů, k osobě jeho staršího bratra Zikmunda jsou značně skoupé. Je tomu tak zřejmě i proto, že nejstarší ze sourozenců nebyl společensky úspěšný a majetný v takové míře jako jeho bratr Jan. O Zikmundovi víme, že ještě před Bohuslavovou smrtí a získáním jeho majetků v Červené Lhotě a jejím okolí vystavěl v osmdesátých letech v Chromči renesanční tvrz s vrchnostenským hospodářským dvorem, v jehož rámci vybudoval i pivovar. Tvrz je výslovně uvedena až k roku 1612, ale můžeme oprávněně předpokládat, že byla vystavěna ještě před zřízením rodinné hrobky v Postřelmově v roce 1592. K Bukůvkovým majetkům v Chromči patřil i rybník a mlýn.

V osmdesátých letech šestnáctého století byl pravděpodobně již Zikmund ženatý s Barborou Okrouhlickou z Kněnic, s níž měl syna Albrechta. Také Barbora přinesla do manželství vedle věna další finanční prostředky, z nichž půjčovala na povolený šestiprocentní úrok.

I Zikmund rozšiřoval svůj majetek, avšak v mnohem menším rozsahu, než jeho bratr Jan. V roce 1585 koupil od Jana Felčana z Hrabové a na Bartonově a jeho bratra Zikmunda za 1000 zlatých vesnici Bohutín, tenkrát nazývanou Bohutínek. Při této investici nešlo zřejmě ani tak o snahu získat pravidelné roční dávky od poddaných, jako spíše o zajištění dalších sobotních sil pro chromečský vrchnostenský dvůr.

Zikmund Bukůvka, stejně jako jeho otec a bratr Jan, náležel k jednotě bratrské a s mnoha dalšími šlechtici a měšťany vytvářel protestantské prostředí na Zábřežsku a Šumpersku. Obec Chromeč příslušela k postřelmovskému kostelu, tehdy spravovanému luterským knězem Havlem Malatem (zemřel kolem roku 1598). Když Zikmund budoval v Chromči centrum svých statku, uvažoval také o místě posledního odpočinku pro sebe a svou rodinu. Původně možná počítal s umístěním hrobů krytých náhrobními kameny přímo v postřelmovském kostele, ale jeho českobratrské vyznání mohlo být překážkou v realizaci tohoto záměru, neboť luterství bylo z hlavních reformních proudů jeho víře nejméně nakloněno.

Východiskem se stala stavba samostatně stojící hrobky umístěné na hřbitově naproti postřelmovskému chrámu, kterou Zikmund realizoval počátkem devadesátých let se svolením poručníků Ladislava Velena ze Žerotína, patrona postřelmovského kostela. Na jedné z nápisových tabulek je uveden letopočet vyhotovení kamenické práce 1592. Nevelká stavba umístěná vedle brány hřbitova byla situována tak, aby stála svým portálem proti věži kostela, v níž byl a dodnes je hlavní vchod do chrámu. Bukůvka realizoval stavbu v době, kdy jeho finanční situace byla příznivá, vždyť dva roky po vybudování tohoto hřbitovního objektu byla Zikmundova choť Barbora věřitelkou Karla staršího ze Žerotína na sumu 6400 zlatých.

Zikmund daroval postřelmovskému kostelu deset zlatých (pět kop grošů) zádušního platu a po ústní domluvě hodlal s postřelmovskou obcí sepsat náležitou smlouvu o opatrování hrobky. Smrt mu však v tom roku 1612 zabránila. Teprve jeho manželka a syn se postarali o uskutečnění takovéto písemné dohody. Po pohřbu svého muže dala Barbora Okrouhlická obci dalších pět zlatých na opravu postřelmovského kostela, "jak věže, tak i chrámu", a v sobotu na svatého Matěje (24. 2.) roku 1612 byla na chromečské tvrzi za přítomnosti představených dědiny Postřelmova smlouva ve dvou vyhotoveních sepsána a pečetěna. Postřelmovští se zavázali nejen o hrobku pečovat, v což spadaly opravy zdi a krovu, ale také hrobku chránit a nečinit na ní žádné škody. Tomuto slibu obec Postřelmov dostála i v rekatolizačním období, kdy řada hrobů i hrobek protestantských "heretiků" byla nenávratně zničena. Na nezbytné opravy objektu obdržela obec, jak již bylo za života Zikmunda Bukůvky dohodnuto, kus chromečské louky v tzv. dolních dílech u rybníka Nového pod vsí Chromčí. Každoroční výnos z této louky tvořil finanční základnu budoucích oprav. Ze smlouvy vyplývá, že se Ladislav Velen ze Žerotína jednání neúčastnil, ale poručil "pro stálost smlouvy" přivěsit svou pečeť.