Již potřetí se v jízdárně zámku Kozel sešli o víkendu ve dnech 28.-30. 10. 2005 zájemci o různé formy čajového obřadu, ale i další projevy tzv. vysokých kultur. Tentokrát se jednalo o tradice zemí nejvýchodnějších - Japonska a Číny. Záštitu Sobotní nad 3. ročníkem Festivalu čajové kultury převzali velvyslanec Japonska v ČR Hideaka Kumazawa a hejtman Plzeňského kraje Petr Zimmermann. Ministerstvem zahraničních věcí Japonska byl festival zařazen do projektu: 2005 - Rok mezilidských vztahů mezi Evropskou unií a Japonskem.

Pořadatelům - Bezejmenné čajovně Šťáhlavice, Česko-japonské společnosti a Národnímu památkovému ústavu Plzeň se opět podařilo nabídnout program, který přilákal široké spektrum návštěvníků. Pátečního slavnostního zahájení se (podobně jako v loňském roce) opět ujali členové školy Urasenke (Robert Janovský a Lubomír Černota), kteří hostům předvedli jeden z mnoha způsobů čajového obřadu, vzniklého v prostředí Kjóta v 2. pol. 16. století. Tento obřad je založen na respektování čtyř pojmů - harmonie, úcty, tělesné i duševní čistoty a stavu hlubokého duchovního míru. Po čajové ceremonii následovala hudební performance Jana Holečka a Jaroslava Kořána, doplněná působivou světelnou projekcí Zdeňka Durdila, jež využila všech možností, jaké mohl interiér bývalé zámecké jízdárny nabídnout. Hudba byla inspirována verši japonského básníka Nanao Sakakiho, z nichž připomeňme alespoň závěrečnou část: Máš-li čas na mluvení, čti knihy, máš-li čas na čtení, jdi do hor, pouští a k moři, máš-li čas na chození, tanči a zpívej, máš-li čas na tančení, tiše seď, Šťastlivý blázne.

Sobotní dopoledne bylo věnováno japonské neformální čajové ceremonii Čakabuki v provedení Masahira Takady, hře, která se zrodila v prostředí samurajů. Japonskou zpěvačku Tuniko Ishijamu, jež za doprovodu reprodukované hudby přiblížila atmosféru tokijské popmusic, vystřídal mim Ryuza Fukuhary s hodinu trvající pohybovou kreací na téma Dance of moonlight. Ukázky japonského tradičního umění dovršili o sobotním večeru členové Malého divadla Kjógenu z Brna v režii Šigejama Šimeho a Huberta Krejčího. Kjógen jako oblíbené intermezzo humorného charakteru odlehčující napětí epických příběhů, ztvárněných prostředky divadla nó, bylo představeno čtyřmi výstupy s názvy Mnich, kostra a její obal, Zloděj tomelů, Papouškování a Student a volavka.

Tak jako každý rok, i tentokrát byl festival obohacen doprovodným programem - kaligrafiemi Karla Adamuse, výstavami fotografií Jindřicha Štreita (Haiku z vesnice Akai), Otakara Metličky a Miroslava Šacha (krajiny z Vietnamu), sklem Petra Koníka, kubistickým porcelánem Pavla Janáka, Ladislava Sutnara a Vladislava Hofmana, jakož i květinovými instalacemi (škola Sógetsu), výstavou bonsaí Václava Nováka a ukázkami zahradnických instalací ateliéru Šťastný - Král. Festivalu přáli nejen umělci, diváci a sponzoři, ali i slunce coby symbol Japonska, jež pozlatilo stráně zámeckého parku a rozzářilo jeho pestré barvy do nebývalé krásy.