Začátkem roku dostal náš soubor pozvání na osmisté narozeniny německého hradu Augustusburg. Bylo to s dovětkem - moc si vás tam přejeme, bude to poslední květnový týden, teplíčko, všichni si užijeme. Tak poslední květnový týden to skutečně bylo, ale jak si většinou pamatujeme, ve dnech 24. - 28. května byla letos zima, pršelo a foukal vítr. Augustusburg je navíc, jako každý slušný hrad, na kopci, takže místo větru byl vichr, který bral stany a sudy od piva, liják alá obrácený kbelík a to teplíčko se pohybovalo kolem desíti stupňů.

Ale to jsou vlastně všechna negativa týdne stráveného u našich sousedů. Hradní páni rychle vyhřáli hradní komnaty, ve kterých jsme spali, a kuchaři vařili jak na kuchařském sympoziu. Z českých účinkujících (bylo jich přes stovku) se rychle vytvořila dobrá parta průběžně vyměňující lokše, perníky, grog, svařák, střelbu ze vzduchovky, zkušenosti a kontakty, věštění z ruky, hlídání nástrojů, jízdu na koni, písničky na přání a další zajímavé produkty a služby. Na naší dobré náladě se totiž podepsal i další zajímavý jev, který jsme vlastně ani moc nečekali, a to velice vlídné a příjemné chování ze strany všech návštěvníků. Byli ochotni zpívat podle připravených "taháků" (největší úspěch mělo Tancuj, tancuj, vykrúcaj s mohutným, skoro alexandrovským "tráááááálalala"), tancovat s tanečnicemi (bodejť by ne, jsou to krásné holky!), zkoušeli hrát na trubku a cimbál, snažili se mluvit česky a vyprávěli, kde v Čechách se narodili oni nebo jejich rodiče.

Cimbál asi není v Německu až tak známých nástrojem, takže po každém odklopení víka byl během chvilky okolo nás hrozen lidí i lidiček, kteří poslouchali a poslouchali a tleskali a tleskali... Velice příjemně se nám odpovídalo na dotazy kde budeme hrát a tancovat, jak dlouho a od kolika, ať to nezmeškají!! Ale nejhezčí větu jsme slyšeli od jirkovského kastelána, který nám na náš dotaz ohledně našeho dalšího "nástupu" odpověděl: "Hrajte hned a jak o život, co vydržíte, dyť tady na to všichni čekáme!"